Nikdo se nejmenuje nikdo

Ze starého příběhu o ptáčkovi, kterého zachránila před umrznutím kráva, když ho zahřála svým kravincem, a který v tom kravinci tak pískal, až si ho všiml kojot, z kravince ho vytáhl, očistil a sežral, vyvozuje Henry Fonda alias Jack Beauregard následující ponaučení: „When you’re up to your nose in shit, keep your mouth shut.“ V českých titulcích čteme (nebo z dabérových úst slyšíme): „Jsi-li po nos v blátě, tak mlč.“ Tomu překladu se dá leccos vytknout. V češtině býváme v něčem spíše po krk nebo po uši než po nos, nicméně zde je důležité, aby ta hladina byla nad ústy, takže po krk rozhodně nepůjde, po nos je takový kompromis. Be in the shit je být v prdeli, nikoli v blátě, ale to by nedávalo moc smysl, když má jít o kravské shit. Jsou to tedy jednoznačně sračky. Zato mlč je správně, a přitom je to v dané větě ten největší oříšek. Anglický originál totiž nabízí nádherný dvojsmysl – keep your mouth shut – mlč, abys na sebe neupozorňoval, a zároveň neotvírej pusu, aby ses nenalokal toho shit. V českém překladu se ten dvojsmysl poněkud vytrácí, možná snad kdybychom řekli „zavři hubu“…

O pár záběrů dříve vidíme ve filmu s hudbou Ennia Morriconeho náhrobní nápis Jacka Beauregarda, kde stojí „Nobody was faster on the draw“. České titulky: „Nikdo nestřílel tak rychle jako on“. A opět oříšek. Gramaticky správně, avšak co do významu přesný opak. On totiž právě a jedině Nikdo byl rychlejší než on (ano, řeč je o filmu My Name Is Nobody). Další pěkný dvojsmysl, který čeština rozbíjí. A to díky své (a nejen své) nevšední schopnosti vršit libovolný počet záporů jeden za druhým. Nemůžu neříct, že by nebylo nesnadné se někdy v těch záporech neorientovat, na druhou stranu nelze nevidět to nepřeberné množství možností, jež se nenabízejí jen tak někomu. Tak proč si s nimi nepohrát. Nikdo není dokonalý (Nobody is perfect), ale Nikdo je dokonalý (Nobody is perfect) neboli Nikdo není nedokonalý (Nobody is perfect (sic!)). Není to nesmysl? Ne, není. Není to nepřeložitelné? Ano, je. Jakmile z nikoho uděláme Nikoho, stane se někým, a tudíž přestane nebýt a začne být. Tedy Nikdo je, což v češtině moc nezní. Zatímco v angličtině zůstáváme pořád u obvyklého Nobody is. Pokud chci umět tasit rychleji než Jack Beauregard a vím, že „nobody is faster than him“, tak si začnu říkat „Nobody“. Začnu-li si však říkat „Nikdo“ v situaci, kdy „nikdo není rychlejší než on“, pak ani já rychlejší nebudu.

Čili ono to vlastně není o (ne)schopnosti vršení záporů, ono je to o slůvku být/nebýt. A je to otázka spíše filosofická, nežli gramatická. V češtině (a nejen v češtině) „nic“ a „nikdo“ nemůže být, může jen nebýt. „Nic“ je (vlastně není?) nic a jako takové neexistuje, poněvadž je to neexistence něčeho, čehokoli, a pakliže ono „cokoli“ nikde není, pak v onom „nic“ není vůbec nic, takže není. Angličtina (a nejen angličtina) je v tomto liberálnější a přiznává onomu „nic“ (a onomu „nikomu“) právo na existenci (nothing/nobody is). Při překladu to tedy musíme řešit vždy podle konkrétního kontextu. Třeba tak, jako je tomu na začátku výše zmíněného filmu v dialogu chlapce s otcem holičem. -Střílí někdo rychleji než on? -Rychleji než on? Nikdo.

A pokud jde o to vršení více záporů, i v angličtině můžeme narazit na dva zápory v jedné větě, a ne, že ne. Vzpomínám si, jak jsme v době maturit v zápalu adolescentní revolty vůči školskému establishmentu nastříkali na schody před vchodem do budovy gymnázia heslo We don’t need no education od britské kapely Pink Floyd. Jeden profesor (středoškolský) to směrem ke svým dvěma kolegům okomentoval slovy: „Kdyby to aspoň uměli napsat správně.“

Není vlastně tenhle příspěvek o ničem?

Mimochodem, podle webové aplikace KdeJsme.cz se v České republice Nikdo nikdo nejmenuje.